Jak nakonec nehořelo

27.06.2017 07:31

V pondělí se naše děti byly podívat v počítačové učebně. Docela se zabraly do přáce s počítači, když najednou...HOŘÍÍÍÍÍ. Volání se rozléhalo celou školou. Rychle jsme se seřadili a začali sestupovat po schodišti dolů. Moc jsme se báli, protože schodiště bylo plné dýmu a my jsme chvílemi viděli jen kamaráda před sebou. Paní učitelky nám však řekly, že se nemusíme bát a tak jsme se všichni bezpečně dostali ven i s kamarády ze základky. Jen tak v papučích, jsme došli na "černé" hřiště. Bylo i pár slziček , někteří se báli o svoje plyšáky, o nové boty, ale paní učitelka nám vysvětlila, že nejpřednější jsou děti a jejich zdraví. Na hřiště pak přišla paní ředitelka a vysvětlila nám, že to vše bylo jen cvičení, dým byl připravený hasiči. Hlavně nás všechny moc pochválila, že jsme to zvládli, nepanikařili a dostali se rychle ven. Kamarádi ze školy nám školkáčkům dokonce zatleskali, že jsme byli stateční. Pochválil nás i pan hasič, který nám potom před školou ukázal, co vše mají hasiči ve výjezdovém vozidle, vše nám vysvětlil a povídal o tom, jak se máme zachovat, kdyby opravdu hořelo.

Na rozloučenou nás pozval do šumperské stanice hasičů a při odjezdu zahoukal sirénou, až jsme se málem lekli.

Jsme opravdu rádi, že to bylo jen cvičení, i když někteří školáci by proti shoření školy prý nic neměli.....Ale to byla jen legrace.Hlavně , že teď už všichni víme, co dělat, kdyby hořelo!

FOTO